"Kniha nutí přemýšlet nad naší minulostí i současností."

Poněkud tajemný název knihy nepřímo odkazuje na hanácké přísloví, které vychází ze skutečnosti, že život v horských oblastech Jeseníků býval jaksi těžší a mnohdy i neradostný.

Pavel Šuba i ve své druhotině "Na sudetských horách se nezpívá" zůstal věren stále opomíjenému regionu Bruntálska, přičemž opět uchopuje látku, která ho očividně fascinuje. Látku spojenou s fenoménem česko-německých vztahů a jeho chtě nechtě rezonujícím dědictvím zdejšího kraje. A nutno říci, že tak činí vskutku neotřele, nenásilně a s notnou dávkou humoru. Byť často hořkého, a dá se říci, že ve vztahu k Bruntálu, kde se příběh převážně odehrává, i do jisté míry lehce nekorektního (leč vlastně sarkasticky reflektujícího utvořený stereotyp). A to vše na pozadí v zásadě smutného příběhu hlavního hrdiny alias "starého Böhmische", potomka místních německých antifašistů, kterému v jeho osamělém světě, i přes všechny životní zvraty, zbylo silné pouto k rodnému městu. K městu, z něhož byl kdysi vyhnán.

Symbolem tohoto pouta je jinak nenápadná, chtělo by se říci nicotná, lavička v bruntálském parku. Ne tak pro Böhmische, pro něhož je příslovečnou životní kotvou, pojítkem mezi světem vzpomínek a přítomností, zkrátka domovem. Avšak tomuto středobodu hrozí zkáza kvůli revitalizaci jinak zanedbaného parku, v němž se nachází. Böhmisch se proto lavičky nehodlá jen tak bez boje vzdát. Naopak je připraven o její zachování svést sveřepý boj s bruntálským magistrátem. Boj, jehož podstata ostatním z logiky věci uniká až do doby, než se s jejím svérázným strážcem seznámí mladá novinářka. Právě ona dokáže díky své trpělivosti a empatii starého Sudeťáka nejen pochopit, ale rovněž i vysvětlit jeho bláznivé počínání okolí. Čtenář se tak postupně, ba rafinovaně, dovídá životní příběh člověka, jenž byl nucen se proplétat složitým 20. stoletím. A co je důležité, děje se tak s notnou dávkou humoru.

Pavel Šuba však do tohoto beletristického vyprávění nenásilně začlenil řadu pečlivě prověřených dobových reálií nejen z předválečného Bruntálu, přičemž důležitou linii vyprávění tvoří tragický a dnes prakticky neznámý příběh tzv. hladového pochodu Němců z června 1945 po ose Krnov – Králíky. Jím vlastně do té doby poněkud absurdní a humorný děj nečekaně graduje. A právě ono prolnutí historických reálií s poněkud absurdním bojem jednoho zapomenutého "dědka" o zdánlivě bezvýznamnou lavičku dodává celé knize velice silný náboj, který čtenáře nutí přemýšlet nad naší minulostí i současností.

Jiří Glonek (*1978) vystudoval historii na FF UP v Olomouci. Od roku 2003 je zaměstnancem Vědecké knihovny v Olomouci, kde pracuje v oddělení historických fondů. Mimo jiné je autorem knih Zaniklá sídla Vojenského újezdu Libavá (2007) nebo Na Jeseníky! (2019) a spoluautorem Čti Jeseníky (2021). Kromě toho je aktivní ve spolku Lubavia, který pečuje o památky ve Vojenském újezdu Libavá.